Pennisetum alopecuroides – dochan psárkovitý, vousatec

Pennisetum alopecuroides listy Pennisetum alopecuroides květy Pennisetum alopecuroides květ detail

Rozměry výška u nás cca 0,7 – 1,5 m, šířka podobná

Nároky: Dochanům prospívá dobře propustná, svěží na živiny bohatá zahradní půda a slunečné chráněné stanoviště, ne však velké sucho. U nás nesnáší utužené jílovité, přemokřené či kyselé půdy. V tuhých vlhkých zimách a ve špatné půdě mohou některé klony či kultivary vymrzat.

Původ: Tento dochan pochází z Japonska, Koreje a Číny. Můžeme jej nalézt i v západní Austrálii. Celkově se ale jedná o velmi variabilní druh. Mezi rostlinami z východní Asie a Austrálie jsou poměrně velké rozdíly. Někdy se vyčleňuje samostatný druh Pennisetum japonicum, které pochází z Japonska a mělo by být větší, později kvést a celkově být choulostivější. Menší australské klony jsou považovány za vhodnější pro naše klima.

Znaky: Kompaktní kulovitý fontánovitý trs užších ostrých tuhých svěže zelených listů, které cca od poloviny převisají. Raší pozdě, někdy až v průběhu května. Květy v podobě bohatých krásných hustých štětinatých nafialovělých až béžovozelených lichoklasů, které připomínají štětky nebo housenky, se u nás objevují od konce srpna a většinou vydrží dlouho do podzimu. Na podzim barví celá rostlina do žluta. Rostlina potřebuje pravidelnou zálivku, jinak nemusí vykvést, v suchých létech taktéž mohou zasychat konce listů a rostlina pak nevypadá dobře.

Použití: Krásná solitera pro podzimní efekt nebo do stepních výsadeb a kombinací s menšími nebo většími kvetoucími travami, keři a trvalkami, díky kompaktnímu tvaru vhodný do lemů a reprezentativních předzahrádek. Ve stinnějších místech má tendenci se vytahovat za světlem. Při nedostatku světla a vláhy kvete špatně nebo vůbec a listy se na podzim nevybarví. Květy vhodné na sušení.

Péče: V případě nevhodné půdy je dobré půdu vyměnit a výsadbovou jámu vysypat kompostem smíchaným s pískem. Potřebuje dostatek vláhy hlavně v létě a na jaře. Na sušších místech je menší. Na zimu u nás nadzemní část usychá, zůstává však stát. Uschlou hmotu seřezáváme až na jaře (konec března!), ne před zimou. Při podzimním řezu hrozí, že voda nateče do zbytků stébel a poté mohou vyhnívat kořeny, které roztrhá mráz. Na jaře pak při dostatku vláhy rostlina rychle naroste do své výšky. V chladnějších oblastech pěstovat nedoporučujeme.