Pennisetum alopecuroides “Hameln” – dochan, vousatec

Pennisetum ´Hameln´ jaro Pennisetum ´Hameln´ v květuPennisetum ´Hameln´ podzimní zbarvení

Rozměry výška u nás cca 0,5 – 0,8 (1,0) m, šířka podobná

Nároky: Dochanům prospívá dobře propustná, svěží na živiny bohatá zahradní půda a slunečné chráněné stanoviště, ne však velké sucho. U nás nesnáší utužené jílovité, přemokřené či kyselé půdy. V tuhých vlhkých zimách a ve špatné půdě mohou některé klony či kultivary vymrzat.

Původ: Původní druh pochází z Japonska, Koreje a Číny. Můžeme jej nalézt i v západní Austrálii. Kultivar ´Hameln´ je u nás jeden z nejznámější a nejdéle pěstovaných kultivarů dochanů, kolem roku 1970 jej představil v Německu šlechtitel Junge.

Znaky: Kompaktní vějířovitý až půlkulatý trs užších ostrých tuhých vzpřímených svěže zelených listů, konečky někdy slabě převisají. Raší pozdě, někdy až v průběhu května. Květy v podobě bohatých krásných hustých štětinatých béžovozelených lichoklasů, které připomínají štětky nebo housenky, se u nás objevují od srpna (často dříve a ve větším množství, než u původního druhu) a většinou vydrží dlouho do podzimu. Na podzim barví celá rostlina do žlutooranžova až rezava. Na rozdíl od původního druhu jsou listy vzpřímenější a květy jsou výše nad listy, takže působí výrazněji. Rostlina potřebuje pravidelnou zálivku, jinak nemusí vykvést, v suchých létech taktéž mohou zasychat konce listů a rostlina pak nevypadá dobře.

Použití: Krásná solitera pro podzimní efekt nebo do stepních výsadeb a kombinací s menšími nebo většími kvetoucími travami, keři a trvalkami, díky kompaktnímu tvaru vhodný do lemů a reprezentativních předzahrádek. Ve stinnějších místech má tendenci se vytahovat za světlem. Při nedostatku světla a vláhy kvete špatně nebo vůbec a listy se na podzim nevybarví. Květy vhodné na sušení.

Péče: V případě nevhodné půdy je dobré půdu vyměnit a výsadbovou jámu vysypat kompostem smíchaným s pískem. Potřebuje dostatek vláhy hlavně v létě a na jaře. Na sušších místech je menší. Na zimu u nás nadzemní část usychá, zůstává však stát. Uschlou hmotu seřezáváme až na jaře (konec března!), ne před zimou. Při podzimním řezu hrozí, že voda nateče do zbytků stébel a poté mohou vyhnívat kořeny, které roztrhá mráz. Na jaře pak při dostatku vláhy rostlina rychle naroste do své výšky. V chladnějších oblastech pěstovat nedoporučujeme.