Spodiopogon sibiricus – šedovous sibiřský

Spodiopogon sibiricus rašení Spodiopogon sibiricus v květu Spodiopogon sibiricus pozimní zbarvení Spodiopogon sibiricus květy detail podzim

Rozměry výška u nás cca 0,8 – 1,3 (1,5) m, šířka podobná

Nároky: Slunečné až polostinné stanoviště s čerstvou vlhkou výživnou propustnou půdou. U nás špatně snáší utužené, těžké či jílovité půdy na tmavých místech. Až zakoření, snese i sušší místa, kde je však menší. U nás je při dodržení pěstebních nároků dobře mrazuvzdorný.

Původ: Původní druh, pochází z horských svahů a luk Japonska, Koreje a Mandžuska. Vyskytuje se také ve světlých lesích a křovinách Sibiře.

Znaky: Bohatý kyticovitý trs výrazných až 2,5 cm širokých svěže zelených okrouhlých listů s výrazným bílým středovým žebrem. Při rašení (počátek května) připomínají listy svým tvarem bohyšky (Hosta sp.). Výrazně hnědofialové vzdušné pravidelné klásky, uspořádané do špičaté laty, se v bohatém počtu objevují od srpna do září těsně nad listy. Na podzim klásky hnědnou až usychají a objeví se jemné chmýří. Na podzim rostlina barví do hnědožluté až fialověčervené, záleží na počasí. Na zimu celá nadzemní část usychá jako u Miscanthusů.

Použití: Do kombinací s většími travami, keři a trvalkami. Vhodný také pro solitení výsadby, dobře drží tvar trsu. Ve stinnějších místech má tendenci se vytahovat za světlem a nemusí kvést. Vhodná do suchých vazeb. Zatím poměrně opomíjený druh, který by si zasloužil většího rozšíření.

Péče: Potřebuje přiměřené množství vláhy hlavně na jaře v létě. Na sušších místech je menší a řidší. Na zimu u nás nadzemní část usychá, zůstává však stát. Uschlou hmotu seřezáváme až na jaře (konec března!), ne před zimou. Při podzimním řezu hrozí, že voda nateče do zbytků stébel a poté mohou vyhnívat kořeny, které roztrhá mráz. Na jaře pak při dostatku vláhy rostlina rychle naroste do své výšky.